Trocha exotiky neuškodí

"Tak daleko na jihu Egypta jsem ještě nebyl," říkal jsem si při pohledu na stránky katalogu jedné cestovní kanceláře, propagující poměrně nové letovisko Marsa Alam, asi 150 km jižně od daleko známější Hurgady. Protože se v poslední době intenzivně věnuji poslechu dlouhovlnných majáků, místo slibovalo úlovky z Egypta a Saúdské Arábie "odnaproti", tedy minimálně ze dvou nových zemí, o dalších kolem ani nemluvě.
Ale jak se teorie často liší od praxe, tak ani zde tomu nebylo jinak, navíc ten rozdíl byl až nepříjemně velký. Žádný Egypt, žádná Saúdská Arábie, nejbližší majáky zřejmě buď nebyly v provozu anebo přešly na HF provoz a dlouhovlnné frekvence už jen zůstaly jako záložní. Dlužno také uvést, že také v této části světa je hustota majáků proti Evropě velmi nízká, například v okruhu 500 km jsou registrovány jen dva a v okruhu 1000 km pouhých deset.
Přesto výsledky byly poměrně překvapivé, protože na kapesní přijímač Etón E5 s vestavěnou feritovou anténou jsem zachytil majáky ze vzdáleností, která v Evropě "přísluší" spíše solidním přijímačům s dlouhodrátovou anténou:
2010-09-28 1715 418   AQA Aqaba      JOR  483
2010-09-29 1845 399   MDB Amman      JOR  657
2010-09-29 1850 443   AL Almaty      KAZ 4299
2010-09-29 1900 372.5 KTN Kariatain  SYR  961
2010-09-30 1750 341   BUZ Bushehr    IRN 1654
2020-09-30 1820 382   MT  unid
2010-10-01 0220 356   BGS Burgas     BUL 1955
2010-10-01 1910 346   LAM Lamerd     IRN 1873
2010-10-01 1915 382   KMS Kermanshah IRN 1542
2010-10-01 1920 396   LEN (IRN, ex 408?)
2010-10-02 1920 445   OK Zernograd   RUS 2382
2010-10-02 1930 300   TBZ Tabriz     IRN 1752
2010-10-03 0300 396   ALE Aleppo     SYR 1169
2010-10-03 2030 428   PU unid (reg. v REU)
2010-10-04 2120 490   WAK Vakarel    BUL 2089

QTH: N255623.20/E0342321.94

Musím se ale přiznat, že té feritové anténě jsem ještě pomáhal asi třímetrovou opěrnou ocelovou konstrukcí obloukové rákosové rohože, postavené u každého slunečníku, která signál znatelně zesilovala. I když jsem sebou měl nepostradatelný a světem protřelý asi 15-metrový tenký měděný drátek, venkovní anténu nebylo možné z pokoje v bungalovu instalovat pro strašlivé rušení rozvodů k úsporným žárovkám, osvětlujícím cestičky v zahradě hotelového areálu a stejně tak ani mezi slunečníky na pláži kvůli neustále se procházejícím lidem, chladícím se po horkém dni v osvěžujícím nočním vzduchu na pláži u vody.
Pochopitelně jsem také zkoušel příjem Topolné na 270 kHz. Většinou byl slabě a nepříliš zřetelně slyšet jen Hlas Ruska, někdy ani ten ne. Avšak předposlední večer mě překvapil silný a naprosto čistý signál Radiožurnálu, jako bych jej přijímal doma a ne 3250 km daleko. Stejné to bylo i s polským rozhlasem na 225 kHz, kdy byl někdy sotva slyšet a jeden jediný večer také jeho signál vynikal sílou a čistotou.

Opět se mi potvrdily zkušenosti z dřívějška s velmi proměnlivými podmínkami ze dne na den. Kromě BC stanic se to také týkalo i majáků, kdy některé byly slyšet každý den (MDB, KTN, AQA), jiné jen jednou, ale zato velmi zřetelně. Ale tyto zkušenosti mám i s příjmem na VKV, ač jde o vlny mnohonásobně kratší. Jak je to možné asi už nikdo nevysvětlí…

Sedm much jednou ranou

Jako v Rádiu Jerevan - nejednalo se o mouchy, ale o nové majáky a nešlo o jednu ránu, ale o jedinou noc, strávenou na chalupě mimořádně z úterý na středu.
Večer Spectran zase ukazoval poměrně vysokou hladinu šumu po celém majákovém pásmu, což dávalo malou naději na dobrý lov. Přesto se noc ukázala jako výjimečně plodná a opět o sobě daly vědět především majáky z východu, konkrétně z Ruska.
Předcházel jim ale maďarský 358-TO, který jsem nečekal. Před několika dny jej sice jako nový úlovek hlásil Venca, ale nedoufal jsem v jeho zachycení, protože jsem dvakrát tak daleko a tento maják nebývá u nás reportován.
Cíleně jsem přeladil na 405 kHz, kde číhám na řecký a libyjský maják. Nebyly tam, ale ukázaly se nové, a to hned dva najednou – FP (Čerepovec) a NC (Volgograd), ten druhý už ze vzdálenosti 2133 km. Následoval je za chvíli třetí z východu, už jednou slyšený SU-Dikson (3940 km) daleko za polárním kruhem, který se asi u nás vyskytuje častěji, než si myslíme.
Na 317 se pak k ránu na pár okamžiků ukázal STF z Libye (2358 km) a vedle na 316 nepříliš zřetelný unid MUK, uváděný v REU, s ofsetem +410. Žeň této bohaté noci pak uzavřel velmi silný 485-B (Brest) z Běloruska.
Podle výsledků se budu muset snažit více poslouchat ve všední dny, protože o víkendech pravděpodobně řada majáků nepracuje.

Jílovská anakonda slepýšovitá

Když neposlouchám

Před nedávnem jsem si, jako obvykle, na chalupu přivezl už nepostradatelný notebook, otevřel a zapnul - a nic, displej zůstal černý, i když bylo slyšet, že hard disk pracuje. Všechno jsem kontroloval a všiml si, že při pohledu na displej v určitém úhlu je obraz slabě vidět, ale spíš jakoby odleskem. V počítačovém obchodě, kam chodím pro rady, mi sdělili nepotěšující informaci - výpadek podsvětlení displeje, náhradní displej už není dostání a pokud by byl, oprava by stála kolem 10 000 Kč.
Protože firma, zajišťující náhradní díly pro notebooky Compaq, už v Ústí nesídlí a přestěhovala se do Teplic, zavezl jsem notebook tam s tím, zda by se nepokusili o opravu, protože je jinak plně funkční a jsem na něj za 8 let používání zvyklý.
Skutečně se jim to za 3000 Kč podařilo (prošoupaná izolace několika vodičů v kloubu mezi tělem a výklopným víkem s displejem), ale záruka žádná, opakovaným otevíráním a zavíráním displeje může závada opět nastat kdykoli.
Rozhodl jsem se tedy notebook už mezi bytem a chalupou nepřevážet, nechat jej na chalupě a trvale otevřený. Jenže se na něj prášilo (topí se v kamnech) a tak jsem potřeboval vymyslet nějaký elegantní způsob, jak notebook zakrývat, když není v provozu. Kus hadru jsem nepovažoval za vyhovující řešení, protože na otevřeném víku špatně drží a tak jsem vymyslel jakousi speciální tvarovanou krabici na míru, vyrobenou z velké krabice z obchodu. Má sice nevýhodu v neskladnosti po odložení (musí pod stůl), ale zato drží tvar a je poměrně bytelná, takže vydrží.

USB klávesnici také neuklízím a zatím ji přikrývám podlouhlým igelitovým sáčkem. Budu muset na ni také něco vymyslet, i na podložku s myší.
Jinak ani o předposledním zářijovém jsem nevyšel úplně naprázdno, hned v pátek navečer jsem se konečně dočkal nového majáku, na který jsem měl políčeno už několik let, ale stále se nedařilo. Byl jím moldavský 473-CAH a Moldávie byla současně i má nová země s pořadovým číslem 73. V další dva dny už byl poslech opět znemožněn silným atmosférickým rušením od bouřek na jihovýchodní Evropou. Tak snad příště bude lépe.

Nad chalupou vede letecká trasa pro americká zásobovací letadla do Iráku. Přes den létají někdy každých pět minut...

Už to začalo

Co? No přece sezóna majáků! A jak jsem to poznal? Protože navečer se začaly objevovat nové přírůstky z východu, na které jsem čekal přes půl roku.
První zářijový víkend to byl 318,5-KA z Voroněže a pak 135. francouzský 379-EB, opět díky přechodu na ofset 400 Hz.
Následující to bylo ještě lepší, potvrzující, že sezóna opravdu nastává. Hned v pátek 485-HU (Engels, pěkných 2223 km). Ovšem noc na sobotu a sobotní ráno už byly plné bouřek na jihovýchodě, takže poslech jsem vzdal. Ale další večer se pak objevil opět nový 401-AN (Anapa na pobřeží Černého moře) a unid 306-D, který je v seznamu REU uváděn o 1 kHz níže.
Zato v neděli ráno jsem na poslech vyzrál. Nařídil jsem si telefon na buzení v 05.30. Když o půl šesté ozval, zamáčkl jsem zvonění – a usnul. Probudil jsem se až k sedmé a to už bylo na poslech majáků příliš pozdě. Ale neděle mi přesto přinesla na několik hodin plno jiné zábavy, související s poslechem. V sobotu dopoledne totiž konečně přijel traktorista posekat louku, přes kterou táhnu onu 180 metrů dlouhou anténu. V neděli dopoledne, protože bylo slunečné počasí, přijel seno obrátit a co se nestalo nejméně osm let, kdy je tam anténa natažená, se stalo toho dne. Traktorista na anténu zapomněl a zvedl obracečku dřív, než pod anténou podjel. Už letité lanko (PK – vojenský polní kabel) samozřejmě nevydrželo a jeho tah srazil i zadní asi pětimetrovou podpěru a u chalupy mi zlámal laťku, přes kterou lanko vedu kolem krovu k oknu.
Rozhodl jsem se proto uříznout a postavit novou podpěru, ještě vyšší než dosavadní. Vybral jsem si v náletu na okraji lesa mladý rovný štíhlý jasan, ale podcenil jsem své schopnosti a odhad. Když padl, zjistil jsem, že měří dobrých 12 metrů a i po očištění od větví byl tak těžký, že k jeho vytažení po svahu na louku a pak dál na místo bych potřeboval ještě jednoho silného pomocníka a k postavení dva. S těžkým srdcem jsem tedy odspodu odřízl tři metry a dovlekl kmínek na místo. Chvíli jsem s ním zápolil, ale nakonec jsem musel požádat souseda chalupáře, aby mi se vztyčením pomohl. Přetržené místo jsem zauzloval, spojil lustrovou svorkou a spoj obalil známým trvale lepivým a pružným tmelem "medvědí h…". Když jsem spadlé lanko prohlížel po celé délce, zjistil jsem, že zelená PVC izolace už je značně drsná a na mnoha místech popraskaná, takže lze brzy čekat postupné zkorodování. Pokud přežije zimu, bude asi lépe celou anténu vyměnit. Jen jestli ještě vylezu na okraji lesa na statný dub, na kterém je zavěšena.Noc z neděle na pondělí, mezi třetí a čtvrtou, byla nejúrodnější, protože přinesla čtyři nové majáky a potvrdila mi, že "už to opravdu začalo". Nejprve unid 328-ST (-1040, 5.5"), který je v REU uváděn na 329, pak dvojice kazašských 451-BK a KU, vzdálených téměř 3600 km (oba najednou, jejich značky často splývaly a bylo obtížné je rozlišit, jen když byl jeden z nich v úniku) a nakonec slabounký italský 339-PRA. U "BK" šlo o malé jubileum, byl to můj maják č. 2150.

Ty bouřky a deště...

První srpnový víkend byly atmosférické poruchy až mimořádně mírné, takže časně ranní poslech mi přinesl jubilejní francouzský maják 427-RY (č. 130) a vytipovaný alžírský 413-MCH (Mecheria, 2239 km). O týden později byl ale víkend už opět beznadějně plný bouřek kdesi nad Evropou, znemožňujících příjem majáků. Poslech jsem tedy vynechal a doufal, že následující víkend se to zase zlepší.
O moc lepší to nebylo, ale přesto se mi v neděli ráno před východem slunce podařilo zachytit dlouho číhaný italský 420-ABN a v pondělí ráno pak další nový francouzský, 397-EG (Grenoble), ovšem asi jen díky tomu, že změnil ofset na 400 Hz. O tři dny později jsem pak odpoledne pohodlně udělal polský 388-BDG, který změnil frekvenci (ex 534 kHz) i značku (ex SL). Jen jeho klíčování BDTN je poněkud zmatečné.

Z důvodu bouřek jsem také raději po celý měsíc ani neinstaloval 9-el. Yagi pro FM DXing, i když v konferenci byly počátkem srpna hlášeny zlepšené podmínky. Nechám si to asi až na podzimní inverze, ty ostatně přijdou už brzy.
Poslední srpnový víkend byl posunutý od neděle do úterý. V neděli přes den každou chvíli sprchlo, přesto večer byl na Spectranu poměrně klidný, avšak nic nového nepřinesl. V pondělí jsem tedy vstal před druhou a vyplatilo se to, zapsal jsem tři nové – norský 401-RBU (změna frekvence z 352 kHz) a dva francouzské, 372-PY a 358-RNN (č. 133), opět díky změně ofsetu z 0 na 400 Hz. K večeru pak silný polský 465-NDE (Deblin) a večer další polský 313-NR (Radom), který byl ale na Spectranu sotva vidět. Vyplatí se tedy sledovat změny v blogu Michaela Oexnera.
Noc na úterý také nevyšla naprázdno, ve tři našeho času to byl pěkně zřetelný francouzský 380-HO. Ten mi dlouho unikal, ale jen proto, že jsem tvrdošíjně ladil nulový ofset a tento maják jej má "pohodlných" 400 Hz.
Počasí ale bylo v tyto poslední tři dny zoufalé. Každých několik desítek minut vydatná přeháňka a teploty vysloveně podzimní, kolem 10 °C, což na konec srpna je dost tristní. Tráva vesele roste dál a nedá se sekat, houby v lese plesniví, protože rostou nesesbírány a venkovní práce čekají na babí léto, bude-li ovšem letos nějaké.

Jalové období a povodně

Od posledního dne v červenci, tj. v sobotu, jsem zahájil, až na krátké přestávky za účelem doplňování zásob, třítýdenní nepřetržitý pobyt na chalupě.
První týden byl více věnován pracím na nutných opravách a zvelebování vnitřku a okolí, než poslechu, protože příjmové podmínky na dlouhých byly velmi špatné. Vyvrcholily začátkem druhého víkendu, kdy pro nepřetržité poruchy od bouřek nemělo smyslu několik dnů poslouchat.
Než přišly ohlašované intenzivní deště, jsem alespoň znovu posekal trojúhelníkovou plochu mezi kotvami anténní podpěry na louce. Nájemce louky letos zatím louku nesekal, ačkoli to zákon nařizuje, a tak se plevele šíří do okolí. Jestli nebude letos posekána vůbec, příští rok se na ní začnou objevovat první keře a pak stromky, jako na jiné louce opodál. Ta nebyla sekána už více než pět let a posekat ji běžnou zemědělskou sekačkou už nebude možné. Příroda zahájila přirozené zalesňování.

Hnědásek jitrocelový
(Melitaea athalia)

Na posekání jsem sice šel brzy zrána, dokud byla tráva mokrá od rosy, ale po chvilce jsem musel odložit tričko, protože slunce začalo pěkně pálit. Na něm se hned usadil pěkný malý motýlek a vydržel se na něm vyhřívat tak dlouho, že jsem stačil dojít pro fotoaparát a udělat si jeho snímek, abych mohl určit, co je zač.

Kropenatec jetelový (Chiasmia clathrata) z čeledi píďalkovitých

Ačkoli o páteční noci počasí zahájilo druhý víkend opravdovým tropickým lijákem, který trval až do sobotního večera, v sobotu ráno bylo pásmo DV kupodivu poměrně klidné a tak se mi podařilo zachytit už 130. francouzský maják, 427-RY. Přesto mi jich zbývá ještě celých 60…
Proudy vody bičovaly zahradu téměř celou sobotu a crčely k podezdívce, dobrá drenáž kolem základů však pracovala bezchybně a ve sklepě se neobjevila jediná kapka. V sobotu navečer, když konečně přestalo pršet, jsem se vypravil přes louku k potoku podívat se, jak je rozvodněný. Cestou zpět jsem šel okrajem lesa podívat se po houbách, protože soused jich za chvíli přinesl plné kapsy. A skutečně jsem jich měl také okamžitě plné ruce, bílé hřiby a bedly, které byly těžké, nasáklé vodou. Dokonce hned za vrátky vyrostl uprostřed cesty přes noc pěkný hřib kovář, příští rok tam budou určitě nejméně tři. Zítra půjdu hned ráno, jistě bude na další chutný oběd i večeři.
Ještě než se setmělo, jsem s krabičkou kuchyňské soli procházel zahradu a likvidoval záplavu hnědých španělských slimáků, kteří se po dešti vyrojili. Poprvé se objevili před třemi lety, kdy jsem jich, podle zápisů, zlikvidoval přes 2500. Loni jich padlo za oběť solení už jen něco málo přes 600, ale letos, i přes zimu s velkým množstvím sněhu, se opět snaží o invazi. Dnes se zápis o jejich letošní likvidaci zatím zastavil na čísle 880.
Jeden zvláště drzý se snažil, jakoby v nějakém hororovém filmu, dokonce až o proniknutí do chalupy, snad čekal, že nechám dveře otevřené. Ale byl jsem rychlejší, před špetkou soli nestačil utéci.
Protože v sobotu večer atmosferiky řádily tak, že poslech nebyl možný, ani jsem se neobtěžoval vstávat v neděli před východem slunce, tak jsem se vzbudil až v půl osmé. Později mě to mrzelo, když jsem odpoledne pročítal došlou e-mailovou poštu a dočetl jsem se od Vency, že slyšel nový francouzský 380-HO, na který číhám už řadu měsíců. Ale zkušenosti říkají, že zrovna tento maják jsem třebas vůbec slyšel nemusel, protože třebas jen o 100 km dál jsou už příjmové podmínky úplně jiné.Nakonec jsem přidal ještě třetí obrázek místního motýla. Jeho určení se mi stále nedařilo, až jsem zjistil, že je to tzv. letní forma. Na jaře je oranžový, pak změní barvu na černou a nakonec se z něj vyklube běžný hnědý motýl.

Babočka síťkovaná (Araschnia levana), letní forma

Poslední tropy

Čtvrtek-neděle, to byl můj nejspíše už poslední letošní prodloužený "tropický" víkend, tedy alespoň zpočátku, ukončený nečekaně hned první den nástupem nebývale dlouhé bouřky a poklesem teplot o více než 10 °C.

Po příjezdu následoval obvyklý rituál instalace Y-9 pro FM DXing a na tuner jsem hned rozevřel čerstvý výtisk aktualizovaného bandscanu, doplněného o úlovky z předchozího týdne.

Jenže o šesté večer se přihnal vítr, následovaný nejdříve blesky a hřměním "na sucho" a pak zprvu drobným, později silným deštěm a neustálými blesky, při kterých jsem raději vytáhl z tuneru anténu i síťový přívod. Přesto jsem do nástupu bouřky ještě stačil do bandscanu připsat další dvě položky, které nejsou zcela "čisté", protože v obou případech jsem už tyto vysílače slyšel a šlo jen o změnu programu polského rozhlasu z PR1 na PR Euro. Přesto vzhledem k jejich výkonu a vzdálenosti šlo o poměrně dobré úlovky:
90.6  POL PR Euro 1.0 Swieradów Zdroj 85
104.0 POL PR Euro 2.0 Zielona Góra   195
Protože bouřka s blesky trvala netypicky celý večer a celou noc až do rána, raději jsem ani nezapínal Icom R-75 pro příjem majáků. Déšť skončil druhý den až po deváté dopoledne a na VKV jsem zaznamenal silný útlum všech signálů. Rozsáhlé oblasti vysokého tlaku a trvající tropické teploty na jižní a jihozápadní Evropou sice dávaly naději na shortskipy, ale bohužel žádné představení se opět nekonalo.
Letošní poslední z nekonečných variant překrásných úsvitů za jasného dne jako vzpomínka na předchozí víkend. Další se pak budou objevovat víc a víc vpravo za osamělou borovicí a nakonec za kopcem na východě. Ale v této podobě je už stejně přes půl roku neuvidím...

Místní nepřítel se pokouší naslouchat DX signálům. Netuší, že bez sluchátek a Spectranu nemá šanci.

Stále nám zůstává neznámým důvod, proč se u nás shortskipy vyskytují téměř výhradně jen na počátku léta nebo ještě dříve a později už jen velmi sporadicky. Ačkoli se pro ně typická synoptická situace nad Evropou v průběhu léta opakuje v mírných obměnách mnohokrát, později už to nějak nefunguje. Přitom, jak ukazuje mezinárodní FM DX konference, DXeři v západní Evropě hlásí shortskipy prakticky po celé léto...

Příroda se evidentně snaží dohnat srážkové manko posledních týdnů. V pátek k večeru se opět zatáhlo a setmělo a spustil se nový déšť, ke kterému se přidal chvílemi silný vítr. S krátkými přestávkami pršelo až do sobotních odpoledních hodin, takže FM tuner i Icom R-75 vyšly opět naprázdno. K ránu se sice objevilo pár už slyšených španělských majáků, ale tentokrát nebyly až na dvě výjimky slyšet žádné francouzské s výjimkou kmitočtu 320 kHz, kde se na Spectranu objevily všechny tři (LSU, TY a VE), a tradičně byl zcela uzavřen i západní směr na britské ostrovy.

Nedělní ráno bylo na dlouhých vlnách věrným obrazem soboty, příjmové podmínky byly spíš ještě o něco horší. A tak jen na VKV jsem si do bandscanu připsal alespoň jednu novou stanic, a to R. Ethno z Prahy.

Malý věrný hlídač

Štědré Španělsko

Druhý červencový víkend byl mimořádně prodloužený na celý týden, od pátečního rána do pátečního odpoledne. Předpověď počasí slibovala po celou dobu mimořádně horké dny s teplotami až 36 °C a tak jsem byl zvědav, zda se na VKV pásmu objeví nějaké shortskipy.
Žádné galapředstavení se ani jeden den nekonalo, zřejmě proto, že jsem se na něj připravil. Zcela bez výsledku jsem ale neodjížděl, do bandscanu jsem si připsal alespoň jeden nový úlovek, a to v sobotu odpoledne RNE na 88.3 MHz (Barcelona, 100 kW); další nezřetelná španělská stanice pak zůstala neidentifikována.
V pátek večer jsem dostal zprávu o výskytu obrazce na louce u blízké obce Libouchec. V sobotu ráno jsem tedy tuner ani nezapínal a dokud bylo aspoň trochu chladněji, spěchal jsem obrazec změřit a vzít vzorky trávy pro další výzkum.

Pohled z místa k Jílovému, v popředí vlevo část kruhu (sytě zelená tráva)

Pohled na kruh z rogalla

Hned o nedělním ránu ale Španělsko nechalo o sobě vědět také na dlouhých vlnách, kde mi při nedělním svítání přineslo dva nové majáky, oba z Pamplony (386-NO a 422-PAM). Četné bouřky v Evropě ovšem identifikace dost ztěžovaly a příjmové podmínky také nebyly nijak výrazné, jakž tak šel slušně jen ten jihozápadní směr, tj. na Španělsko a Francii.
V pondělí jsem opět vstal, když obzor začínal světlat, ale po necelé půlhodině jsem lov majáků vzdal. Na Spectranu byl viděl souvislý bílý pruh slévajících se atmosférických poruch a identifikace majáků byla prakticky nemožná, včetně těch nejsilnějších. Před osmou jsem pak pro změnu zasedl k tuneru a nestačil se divit. Shortskipy zřejmě čekaly, až odjedu, ale mimořádně dobré podmínky přesto umožnily výrazný nárůst počtu položek bandscanu, vše ze severních směrů a jak jinak, vše z Německa:
93.6 Jam FM                        2.4 Berlin         203
95.3 Deutschlandradio Kultur     100.0 Schwerin       364
96.5 Deutschlandfunk              10.0 Neubrandenburg 306
96.9 Deutschlandradio Kultur       7.0 Dequede        285
98.2 98,2 Radio Paradiso           8.0 Berlin         205
98.3 NDR2 Schleswig-Holstein 1     5.0 Kiel           483
98.5 NDR2 Mecklenburg-Vorpommern 100.0 Schwerin       364
Zajímavé bylo, že příjem od pobřeží Baltu přetrvával i přes polední hodiny tohoto rozpáleného dne, kdy teplota dosahovala rekordních hodnot letošního roku. Odpoledne na severní straně teploměr ukazoval 33 °C, ve stínu pod slunečníkem 36 °C a dokonce v chalupě, kde byl relativní chládek, teplota vystoupila na rovnou třicítku. Zkoušel jsem změřit teplotu na přímém slunci, ale když sloupec lihu v teploměru svižně vystoupal téměř na konec trubičky vysoko nad konec stupnice (asi na 56 °C) a měl snahu se rozpínat ještě víc, kdyby mohl, musel jsem teploměr opět schovat do stínu.
V pondělí jsem si opět přivstal a při svítání prolaďoval dlouhé vlny. Proti předchozímu dni to byl veliký rozdíl, atmosférické rušení bylo velmi malé a byla radost sledoval, jak začaly vylézat francouzské a španělské majáky. Některé šly mimořádně silně a i když jsem si nedělal velké naděje na nové úlovky, podařily se dva, opět ze Španělska (424-RUS a 332-EAL), které byly na Spectranu také velmi zřetelné.
Úterní časné ráno na dlouhých vlnách nepřineslo nic nového, ale na FM pokračovala ráno a dopoledne sklizeň dalších přírůstků do bandscanu:
88.2 NDR Kultur            100.0 Marlow     394
91.1 Radio Dresden          1.0 Dresden      46
94.4 NDR Kultur           100.0 Steinkimmen 464
96.4 Energy Sachsen Dresden 0.5 Freiberg     56
Středa se navlas opakovala jen s tím rozdílem, že při svítání byly na nebi nadějné zvláštní pásovité mraky, které se nakonec stejně rozplynuly a na FM pásmu přibyly jen dvě nové stanice:
102.3 Radio Brocken Anhalt           4.0 Wittenberg  166
105.7 Hit-R. Antenne Niedersachsen 100.0 Steinkimmen 403
Ke změně nedošlo ani ve čtvrtek. Svítání bylo poznamenáno zcela zataženou oblohou a doznívající bouřkou, při které nespadla ani kapka, po osmé ale bylo nebe opět téměř vymetené, jen se slabými průsvitnými cáry zbytků rozpouštějící oblačnosti. Noc byla mimořádně horká, teploměr neklesl pod 22 °C. Přes poměrně mnoho nových stanic z předchozích dnů jsem si na FM přesto mohl časně ráno připsat další dvě položky:
 96.4 Radio Dresden           0.1 Pirna           19
105.1 Hit R. FFH Nordhessen 100.0 Hoher Meissner 302
Zde musím ještě uvést, že všechny nové úlovky byly možné díky přepnutí mf dílu na nejužší filtry, tj. 2 x 53 kHz. Při použití kombinace 2 x 80 kHz už byl poslech těchto stanic ve většině případů díky rušení z vedlejšího kanálu prakticky nemožný a osazení mf filtry 2 x 110 kHz je pro účely FM DXingu naprosto nevyhovující. Poslední uvedená kombinace sice proti komerčně osazovaným filtrům (230 či 280 kHz) přináší podstatné zlepšení dálkového příjmu a určitě řadu nových stanic, ale neumožní vydolovat z pásma tolik, jako při nasazení filtrů ještě užších.

Nejdelší den, nejkratší noc

Tento víkend byl tentokrát "klasický", tj. od pátečního odpoledne do nedělního večera. A stejně jako předtím jsem přišel o mimořádné úlovky na VKV, jak jsem se dověděl z mailové pošty po návratu domů .
Vzhledem k předpovědi chladného a spíše deštivého počasí jsem nepředpokládal výskyt shortskipů a tak jsem se dal do dlouho odkládané úpravy antény Y-9. Z anténní krabice mám směrem dolů vyveden koaxiální konektor pro připojování svodu a ten, ačkoli zajištěn maticí, se neustále povoloval a otáčel, takže hrozilo riziko překroucení vodičů kabelu. Dipól jsem tedy sundal, konektor maticí přitáhl a na spoj nakapal jednosložkový epoxidový lak, který mi zbyl z nátěru podlahy. Lak byl poměrně řídký a předpokládal jsem, že vnikne alespoň do části závitu a rozlije se kolem matice a konektor se už nebude povolovat. Dipól jsem musel nechat do druhého dne ve svěráku ve stejné poloze, v jaké je na anténě, aby lak nevytékal.
Druhý den jsem spoj zkontroloval, zdál se pevný, ale pro jistotu jsem ho znovu zakapal lakem a nechal schnout do nedělního odpoledne. Až před odjezdem jsem dipól namontoval zpět na anténu, kterou mám v "pohotovostním" stavu, tj. kompletně smontovanou, pověšenou v chalupě těsně pod stropem, abych ji nemusel pokaždé pracně sestavovat a rozebírat. Teď bude lak další dva týdny tvrdnout, protože následující víkend jsem na dovolené v Jeseníkách.
Zbýval tedy jen poslech majáků, ale vzhledem k nejkratším nocím roku a četným bouřkám v Evropě nebyla naděje na úspěšný lov. A přece – ani tentokrát jsem nevyšel úplně naprázdno, alespoň jeden se podařilo vydolovat, a to neidentifikovaný 424-SI s cyklem 3,75“, nulový ofset. Jinak šlo o poslech "hlušec", kdy nebylo žádné stopy po těch nejobvyklejších majácích-stálicích, a to ani v hluboké noci, ani k ránu. Ovšem jakápak hluboká noc, když před jedenáctou večer byl na severním obzorem stále ještě světlý pruh oblohy a po třetí už začínal světlat nový jen o kousek dál k východu.

Nejdelší večer v roce nad Sněžníkem - je po desáté...

...a krátce před čtvrtou a dvacet minut poté.

Týden poté

Předchozí delší přestávku jsem si nyní vynahradil prodlouženým pobytem od pátku do úterý. A situace se opět opakovala – když jsem v pátek dopoledne odjížděl, v posledních stažených e-mailech jsem si mohl přečíst o dalších právě probíhajících shortskipech.
Po příjezdu jsem tedy ihned instaloval Y-9, připravil tuner, nasadil sluchátka – a uslyšel už jen doznívající podmínky na dolním konci pásma. Na 87.5 MHz jsem chvilku naslouchal nějaké latinské liturgii, na konci s jakýmsi italským komentářem, který byl po chvíli na několik vteřin přetlačen zřetelnou francouzštinou, ale to bylo ze shortskipů nejen toho dne, ale i celého víkendu vše. Tak jsem se věnoval další revizi pásma s porovnáváním bandscanu a jeho doplňováním o další změny, opět vesměs v souvislosti se změnami programů (např. polského rozhlasu) nebo přejmenováním stanic (na domácí scéně a v Německu) a odpoledne jsem ještě v největším žáru načechral téměř uschlé seno z pokosené plochy mezi kotvením anténní podpěry na louce.
V sobotu nastoupila ohlášená zvlněná studená fronta a i když dopoledne ještě svítilo slunce a bylo dost teplo, odpoledne se zatáhlo, setmělo a jen jsem stačil seno kolem podpěry shrabat na kupu, začalo drobně pršet.
Ani déšť ale pro pravověrného DXera není ztraceným časem. V dílně jsem se konečně dal do výroby kotvicích úvazků pro laminátový teleskopický stožár, který bych chtěl sebou vzít na letošní expedici do zahraničí. Znamenalo to zhotovit na jednom konci silonových prádelních šňůr s PVC izolací oka a ze silnějšího hliníkového plechu uříznout, začistit, provrtat a vypilovat napínací prvky, které se už dlouho osvědčují u kotvení trojnožky pro FM anténu.
Lovu majáků bouřkové počasí nepřeje. V noci se poruch od blesků slévaly v široké pásy šumu, ve kterých se na Spectranu slabší signály ztrácely a k rozpoznání byly identifikace jen těch nejsilnějších. Poslech uchem byl zcela znemožněn. Přesto jsem ani tento víkend nevyšel naprázdno, o sobotní noci jsem si mohl připsat alespoň jeden nový, i když neidentifikovaný (474-WW).
Nedělní dopoledne bylo sice opět slunečno, ale ochladilo se o více než 10 °C. V dílně jsem pokračoval v třídění a úklidu různých kovových profilů a odřezků. Došlo i na hliníkové trubičky různých průměrů z dávno rozebraných televizních antén. Dnes je to surovina velmi ceněná a dobře placená, ale protože trubičky a čtvercové profily ráhen jsou poměrně lehké, není to ani na slušné finanční přilepšení. Loučil jsem se s nimi s jistou nostalgií, kdy jsem za každým průměrem viděl konkrétní anténu, instalovanou před lety na balkoně, ale nyní jsou profily bez využití, přechod nejdříve na vyšší pásma a nyní digitalizace a všeobecně dostupný příjem z družic tyto antény definitivně odsoudily do šrotu.
Zvláště smutně se mi loučilo s precizně udělanou anténou Y-6 na III. TV pásmo, uloženou v neméně precizně zhotovené cestovní krabici - "jak z amerického supermarketu", jak se kdysi obdivně vyjádřil předseda klubu Venca, koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let minulého století věrný člen legendárních expedic.
Podvečer mi pak přinesl nevyřešenou záhadu. Ačkoli jsem na FM pásmu nepozoroval žádné mimořádné šíření, na 97.1 MHz jsem v dlouhých únicích slyšel angličtinu. Signál přicházel po dobu asi jedné a půl hodiny vždy jen na několik vteřin v překvapivě dobré kvalitě, program se skládal z pop music a reklam, ale identifikace se nepodařila. Snažil jsem se alespoň z reklam pochytit nějaké konkrétní město nebo místo, ale byly příliš všeobecné a navíc zapracoval dokonale i zákon schválnosti, kdy v celou půlhodinu a hodinu se signál vždycky dostal do dlouhého úniku. Až ke konci, kdy signál slábnul, těsně před sedmou večer, se mi zdálo, že angličtina byla vystřídána nějakým severským jazykem a zaslechl jsem cosi jako "Danske". Možná to opravdu bylo po 30 letech opět Dánsko, anténa byla tímto směrem natočena.

Rozkvetlé azalky, zcela nahoře pak vlčí máky u chalupy

Po měsíční přestávce

Vleklé nachlazení a pak dvoutýdenní mimořádně deštivé a zejména chladné počasí nakonec znamenaly měsíční výpadek v pobytu na mém poslechovém QTH. Metrová tráva, jak se dočtete dále a další úkoly příliš sezení u přijímačů nepřály, ale úplně bez úspěchu to také nebylo.
Píši záměrně "u přijímačů", protože kromě obvyklého Icom R75 jsem po roce opět z šuplíku vytáhl upravený tuner Sony a postavil na trojnožku skládací Y-9 a těšil se, že po dojmem čerstvého hlášení o řádění skortskipů nad střední Evropou zaznamenám nové přírůstky do svého bandscanu vrstvy Es. To ale nebylo všechno, vezl jsem sebou i další přijímače našeho člena Oty, také z Ústí n.L., který mi zapůjčil Etón E1 a E5 k porovnání s mými Sony ICF-2010 a E5.
Nejprve k testu přijímačů. Nepříliš důkladným srovnáním na několika náhodně zvolených slabších stanicích na středních a krátkých vlnách jsem došel k závěru, že vlastně porovnávám neporovnatelné. Svůj přijímač mám totiž osazen užšími a ostřejšími AM filtry od firmy Kiwa z Kalifornie, modul filtrů má navíc vestavěn zesilovač, který má kompenzovat jejich útlum. Proto se u přijímače Sony jevila na všech AM pásmech selektivita jasně lepší, na druhé straně se mi ale zdálo, že E1 je o něco citlivější a signály se mi zdály čistší, nejspíš proto, že E1 má kvalitnější reproduktor, tedy lepší přednes. Ve spojení s kvalitním preselektorem je to ale určitě přijímač vhodný i pro vážnější DXing.
Na FM pásmu jsem také nemohl provést žádné objektivnější porovnání, protože v přijímači Sony mám osazeny filtry 2 x 110 kHz, kdežto v E1 jsou zřejmě obvyklé filtry 280 kHz kvůli co nejkvalitnějšímu příjmu. Přesto se mi zdálo, že proti Sony je E1 i na FM o něco citlivější a po výměně filtrů za 2 x 110 kHz nebo ještě lépe 110 + 80 kHz by to byl výborný přijímač.
Můj dojem je, že při porovnání Etónu E1 s přijímačem Sony ICF-2010 (resp. 2001) s původním osazením by E1 asi vyšel téměř po všech stránkách jako mírný vítěz. Inu, čtvrt století technologického pokroku by mělo být znát.
Porovnání obou E5 vyznělo nerozhodně. Otovi se zdálo, že jeho přijímač není moc citlivý, tak chtěl porovnat dva stejné kusy. Nepozoroval jsem žádné podstatné rozdíly ani na SV, ani na několika KV pásmech, ani na VKV. Sice se mi zdálo, že v některých případech je můj přijímač opravdu nepatrně lepší, ale možná to bylo pod dojmem toho, že druhý přijímač by měl být mírně "tupější".
První ráno toho-to posunutého víkendu (sobota-pondělí) bylo ještě ve znamení čistého nebe a úžasných svítání, která pozorovat je někdy atraktivnější než poslech exotických stanic a která se mi nikdy neokoukají. Doba kolem letního slunovratu (spíš by se mělo říci sluno-odchodu, vždyť za dva týdny se dny zase začnou krátit, aniž bychom si užili slunce a tepla) opravdu lovu majáků na DV nepřeje, nejkratší noci v roce jsou plné atmosférických poruch a šumu. Přesto jsem v pondělí neodjížděl s prázdnou, podařilo se mi uslyšet blízký, ale relativně vzácný maják 423-NT (Lask, POL). Kromě toho jsem opět slyšel vrtnou plošinu 414-STA, kterou jsem poprvé zaznamenal jako nový úlovek při svém posledním sezení u přijímače 9.5., tedy před měsícem. Zřejmě ji teď budu slýchat, jak to bývá, už pravidelně.
Ani na VKV jsem nevyšel naprázdno. Sice zákon schválnosti zapracoval, takže po skortskipech nebylo ani památky, ale přesto jsem do bandscanu připsal pět nových řádek. Nebyly to žádné úžasné úlovky, vše bylo dílem změn na pásmu, kde přibyly v posledních měsících nové vysílače, ale i takové potěší.
Příprava na VKV sezónu ovšem také obnáší hodiny příprav, protože je třeba stáhnout aktuální seznamy stanic z okolních zemí (u mne z Německa a Polska) a také ze zemí jižní Evropy a severní Afriky a upravit si je do jednodušší "příruční" podoby, protože není nic tak frustrujícího, jako slyšet stanici a nevědět, která to je.
V noci z neděle na pondělí vydatně zapršelo a tak se mi otevřel zase jiný pohled, jak z deštných pralesů Konga (viz předchozí příspěvek), který už také dobře znám. Než se ale úplně rozednilo, vzpomněl jsem si na další test, který jsem chtěl tento víkend uskutečnit, a to zkusit použít přijímač Etón E5 ve spojení s notebookem pro usnadnění lovu majáků na dovolené v zahraničí. Vynikající vizualizační program Spectran je velmi dobrým pomocníkem k tomu, aby se v dané situaci vytěžilo z příjmu maximum. Lidské ucho je ve srovnání s takovou technikou nedokonalé a notebook se do velkého cestovního kufru vždycky vejde.
Jenže ouha – ukázalo se, že v tomto spojení to nefunguje. Přijímač byl od notebooku silně zarušen až do vzdálenosti skoro jednoho metru tak, že majáky nebylo prakticky vůbec možné přijímat a Spectran ukazoval jednolitý pruh silného šumu. Zřejmě to bylo způsobeno plastovou skříňkou přijímače a možná i absencí uzemnění. Při delším propojení by tento problém bylo asi možné odstranit, ale mít přijímač na jedné straně místnosti a notebook na druhé a sledovat dalekohledem displej notebooku by asi nebyl dobrý způsob lovu majáků.

Že k nutným činnostem DXera patří i kosení trávy, dokládá další obrázek. Za chalupou na louce, přes kterou táhnu svou dlouhodrátovou anténu, po nekonečných deštích vyrostla krásná hustá tráva až do pasu. Jenže uprostřed louky mám anténní podpěru, ukotvenou třemi lanky, a tento trojúhelník musím občas posekat kosou. Kdyby si totiž nájemce louky vzpomněl celou plochu pokosit sekačkou taženou za traktorem, snadno by se mohlo stát, že by lištou zavadil o tenká kotevní lanka, která ve vysoké trávě nejsou vidět, stožár by spadl a anténa by se mohla přetrhnout, jak se stalo už loni. Proto mám u kotevních kolíků ještě zatlučeny silnější metrové kůly, označující místa kotvení, aby se jim traktorista vyhnul. Posekání trávy kosou v předstihu celou plochu mezi kůly pěkně zviditelní a traktorista mě zase pochválí za vzornou spolupráci.

Krátká návštěva

Z různých důvodů jsem se dostal ke krátké půldenní návštěvě mého poslechového QTH až o dva týdny později. Trvající chladné a deštivé počasí odrazovalo od jakýchkoli prací venku, jen pohled z okna mého rádiového koutku byl docela zajímavý.

Kontrola 180-metrové antény na louce ovšem přinesla očekávané zjištění v podobě téměř metrové trávy v prostoru mezi kotvicími lanky kolem hlavní podpěry v necelé polovině délky. To znamená příště si nabrousit kosu, plochu posekat a trávu odvézt do rokle za loukou.

Vynechávám víkend

Tento víkend vynechávám - zvýšená teplota, kromě toho chladné a deštivé počasí, které má vydržet i celý příští týden, možná i déle. Studený máj - v stodole a snad i v DXerově deníku ráj. Uvidíme příště - ale kdy to bude?