Co? No přece sezóna majáků! A jak jsem to poznal? Protože navečer se začaly objevovat nové přírůstky z východu, na které jsem čekal přes půl roku.
První zářijový víkend to byl 318,5-KA z Voroněže a pak 135. francouzský 379-EB, opět díky přechodu na ofset 400 Hz.
Následující to bylo ještě lepší, potvrzující, že sezóna opravdu nastává. Hned v pátek 485-HU (Engels, pěkných 2223 km). Ovšem noc na sobotu a sobotní ráno už byly plné bouřek na jihovýchodě, takže poslech jsem vzdal. Ale další večer se pak objevil opět nový 401-AN (Anapa na pobřeží Černého moře) a unid 306-D, který je v seznamu REU uváděn o 1 kHz níže.
Zato v neděli ráno jsem na poslech vyzrál. Nařídil jsem si telefon na buzení v 05.30. Když o půl šesté ozval, zamáčkl jsem zvonění – a usnul. Probudil jsem se až k sedmé a to už bylo na poslech majáků příliš pozdě. Ale neděle mi přesto přinesla na několik hodin plno jiné zábavy, související s poslechem. V sobotu dopoledne totiž konečně přijel traktorista posekat louku, přes kterou táhnu onu 180 metrů dlouhou anténu. V neděli dopoledne, protože bylo slunečné počasí, přijel seno obrátit a co se nestalo nejméně osm let, kdy je tam anténa natažená, se stalo toho dne. Traktorista na anténu zapomněl a zvedl obracečku dřív, než pod anténou podjel. Už letité lanko (PK – vojenský polní kabel) samozřejmě nevydrželo a jeho tah srazil i zadní asi pětimetrovou podpěru a u chalupy mi zlámal laťku, přes kterou lanko vedu kolem krovu k oknu.
Rozhodl jsem se proto uříznout a postavit novou podpěru, ještě vyšší než dosavadní. Vybral jsem si v náletu na okraji lesa mladý rovný štíhlý jasan, ale podcenil jsem své schopnosti a odhad. Když padl, zjistil jsem, že měří dobrých 12 metrů a i po očištění od větví byl tak těžký, že k jeho vytažení po svahu na louku a pak dál na místo bych potřeboval ještě jednoho silného pomocníka a k postavení dva. S těžkým srdcem jsem tedy odspodu odřízl tři metry a dovlekl kmínek na místo. Chvíli jsem s ním zápolil, ale nakonec jsem musel požádat souseda chalupáře, aby mi se vztyčením pomohl. Přetržené místo jsem zauzloval, spojil lustrovou svorkou a spoj obalil známým trvale lepivým a pružným tmelem "medvědí h…". Když jsem spadlé lanko prohlížel po celé délce, zjistil jsem, že zelená PVC izolace už je značně drsná a na mnoha místech popraskaná, takže lze brzy čekat postupné zkorodování. Pokud přežije zimu, bude asi lépe celou anténu vyměnit. Jen jestli ještě vylezu na okraji lesa na statný dub, na kterém je zavěšena.
Noc z neděle na pondělí, mezi třetí a čtvrtou, byla nejúrodnější, protože přinesla čtyři nové majáky a potvrdila mi, že "už to opravdu začalo". Nejprve unid 328-ST (-1040, 5.5"), který je v REU uváděn na 329, pak dvojice kazašských 451-BK a KU, vzdálených téměř 3600 km (oba najednou, jejich značky často splývaly a bylo obtížné je rozlišit, jen když byl jeden z nich v úniku) a nakonec slabounký italský 339-PRA. U "BK" šlo o malé jubileum, byl to můj maják č. 2150.
První zářijový víkend to byl 318,5-KA z Voroněže a pak 135. francouzský 379-EB, opět díky přechodu na ofset 400 Hz.
Následující to bylo ještě lepší, potvrzující, že sezóna opravdu nastává. Hned v pátek 485-HU (Engels, pěkných 2223 km). Ovšem noc na sobotu a sobotní ráno už byly plné bouřek na jihovýchodě, takže poslech jsem vzdal. Ale další večer se pak objevil opět nový 401-AN (Anapa na pobřeží Černého moře) a unid 306-D, který je v seznamu REU uváděn o 1 kHz níže.
Zato v neděli ráno jsem na poslech vyzrál. Nařídil jsem si telefon na buzení v 05.30. Když o půl šesté ozval, zamáčkl jsem zvonění – a usnul. Probudil jsem se až k sedmé a to už bylo na poslech majáků příliš pozdě. Ale neděle mi přesto přinesla na několik hodin plno jiné zábavy, související s poslechem. V sobotu dopoledne totiž konečně přijel traktorista posekat louku, přes kterou táhnu onu 180 metrů dlouhou anténu. V neděli dopoledne, protože bylo slunečné počasí, přijel seno obrátit a co se nestalo nejméně osm let, kdy je tam anténa natažená, se stalo toho dne. Traktorista na anténu zapomněl a zvedl obracečku dřív, než pod anténou podjel. Už letité lanko (PK – vojenský polní kabel) samozřejmě nevydrželo a jeho tah srazil i zadní asi pětimetrovou podpěru a u chalupy mi zlámal laťku, přes kterou lanko vedu kolem krovu k oknu.
Rozhodl jsem se proto uříznout a postavit novou podpěru, ještě vyšší než dosavadní. Vybral jsem si v náletu na okraji lesa mladý rovný štíhlý jasan, ale podcenil jsem své schopnosti a odhad. Když padl, zjistil jsem, že měří dobrých 12 metrů a i po očištění od větví byl tak těžký, že k jeho vytažení po svahu na louku a pak dál na místo bych potřeboval ještě jednoho silného pomocníka a k postavení dva. S těžkým srdcem jsem tedy odspodu odřízl tři metry a dovlekl kmínek na místo. Chvíli jsem s ním zápolil, ale nakonec jsem musel požádat souseda chalupáře, aby mi se vztyčením pomohl. Přetržené místo jsem zauzloval, spojil lustrovou svorkou a spoj obalil známým trvale lepivým a pružným tmelem "medvědí h…". Když jsem spadlé lanko prohlížel po celé délce, zjistil jsem, že zelená PVC izolace už je značně drsná a na mnoha místech popraskaná, takže lze brzy čekat postupné zkorodování. Pokud přežije zimu, bude asi lépe celou anténu vyměnit. Jen jestli ještě vylezu na okraji lesa na statný dub, na kterém je zavěšena.
Noc z neděle na pondělí, mezi třetí a čtvrtou, byla nejúrodnější, protože přinesla čtyři nové majáky a potvrdila mi, že "už to opravdu začalo". Nejprve unid 328-ST (-1040, 5.5"), který je v REU uváděn na 329, pak dvojice kazašských 451-BK a KU, vzdálených téměř 3600 km (oba najednou, jejich značky často splývaly a bylo obtížné je rozlišit, jen když byl jeden z nich v úniku) a nakonec slabounký italský 339-PRA. U "BK" šlo o malé jubileum, byl to můj maják č. 2150. 
Žádné komentáře:
Okomentovat