Ty bouřky a deště...

První srpnový víkend byly atmosférické poruchy až mimořádně mírné, takže časně ranní poslech mi přinesl jubilejní francouzský maják 427-RY (č. 130) a vytipovaný alžírský 413-MCH (Mecheria, 2239 km). O týden později byl ale víkend už opět beznadějně plný bouřek kdesi nad Evropou, znemožňujících příjem majáků. Poslech jsem tedy vynechal a doufal, že následující víkend se to zase zlepší.
O moc lepší to nebylo, ale přesto se mi v neděli ráno před východem slunce podařilo zachytit dlouho číhaný italský 420-ABN a v pondělí ráno pak další nový francouzský, 397-EG (Grenoble), ovšem asi jen díky tomu, že změnil ofset na 400 Hz. O tři dny později jsem pak odpoledne pohodlně udělal polský 388-BDG, který změnil frekvenci (ex 534 kHz) i značku (ex SL). Jen jeho klíčování BDTN je poněkud zmatečné.

Z důvodu bouřek jsem také raději po celý měsíc ani neinstaloval 9-el. Yagi pro FM DXing, i když v konferenci byly počátkem srpna hlášeny zlepšené podmínky. Nechám si to asi až na podzimní inverze, ty ostatně přijdou už brzy.
Poslední srpnový víkend byl posunutý od neděle do úterý. V neděli přes den každou chvíli sprchlo, přesto večer byl na Spectranu poměrně klidný, avšak nic nového nepřinesl. V pondělí jsem tedy vstal před druhou a vyplatilo se to, zapsal jsem tři nové – norský 401-RBU (změna frekvence z 352 kHz) a dva francouzské, 372-PY a 358-RNN (č. 133), opět díky změně ofsetu z 0 na 400 Hz. K večeru pak silný polský 465-NDE (Deblin) a večer další polský 313-NR (Radom), který byl ale na Spectranu sotva vidět. Vyplatí se tedy sledovat změny v blogu Michaela Oexnera.
Noc na úterý také nevyšla naprázdno, ve tři našeho času to byl pěkně zřetelný francouzský 380-HO. Ten mi dlouho unikal, ale jen proto, že jsem tvrdošíjně ladil nulový ofset a tento maják jej má "pohodlných" 400 Hz.
Počasí ale bylo v tyto poslední tři dny zoufalé. Každých několik desítek minut vydatná přeháňka a teploty vysloveně podzimní, kolem 10 °C, což na konec srpna je dost tristní. Tráva vesele roste dál a nedá se sekat, houby v lese plesniví, protože rostou nesesbírány a venkovní práce čekají na babí léto, bude-li ovšem letos nějaké.

Jalové období a povodně

Od posledního dne v červenci, tj. v sobotu, jsem zahájil, až na krátké přestávky za účelem doplňování zásob, třítýdenní nepřetržitý pobyt na chalupě.
První týden byl více věnován pracím na nutných opravách a zvelebování vnitřku a okolí, než poslechu, protože příjmové podmínky na dlouhých byly velmi špatné. Vyvrcholily začátkem druhého víkendu, kdy pro nepřetržité poruchy od bouřek nemělo smyslu několik dnů poslouchat.
Než přišly ohlašované intenzivní deště, jsem alespoň znovu posekal trojúhelníkovou plochu mezi kotvami anténní podpěry na louce. Nájemce louky letos zatím louku nesekal, ačkoli to zákon nařizuje, a tak se plevele šíří do okolí. Jestli nebude letos posekána vůbec, příští rok se na ní začnou objevovat první keře a pak stromky, jako na jiné louce opodál. Ta nebyla sekána už více než pět let a posekat ji běžnou zemědělskou sekačkou už nebude možné. Příroda zahájila přirozené zalesňování.

Hnědásek jitrocelový
(Melitaea athalia)

Na posekání jsem sice šel brzy zrána, dokud byla tráva mokrá od rosy, ale po chvilce jsem musel odložit tričko, protože slunce začalo pěkně pálit. Na něm se hned usadil pěkný malý motýlek a vydržel se na něm vyhřívat tak dlouho, že jsem stačil dojít pro fotoaparát a udělat si jeho snímek, abych mohl určit, co je zač.

Kropenatec jetelový (Chiasmia clathrata) z čeledi píďalkovitých

Ačkoli o páteční noci počasí zahájilo druhý víkend opravdovým tropickým lijákem, který trval až do sobotního večera, v sobotu ráno bylo pásmo DV kupodivu poměrně klidné a tak se mi podařilo zachytit už 130. francouzský maják, 427-RY. Přesto mi jich zbývá ještě celých 60…
Proudy vody bičovaly zahradu téměř celou sobotu a crčely k podezdívce, dobrá drenáž kolem základů však pracovala bezchybně a ve sklepě se neobjevila jediná kapka. V sobotu navečer, když konečně přestalo pršet, jsem se vypravil přes louku k potoku podívat se, jak je rozvodněný. Cestou zpět jsem šel okrajem lesa podívat se po houbách, protože soused jich za chvíli přinesl plné kapsy. A skutečně jsem jich měl také okamžitě plné ruce, bílé hřiby a bedly, které byly těžké, nasáklé vodou. Dokonce hned za vrátky vyrostl uprostřed cesty přes noc pěkný hřib kovář, příští rok tam budou určitě nejméně tři. Zítra půjdu hned ráno, jistě bude na další chutný oběd i večeři.
Ještě než se setmělo, jsem s krabičkou kuchyňské soli procházel zahradu a likvidoval záplavu hnědých španělských slimáků, kteří se po dešti vyrojili. Poprvé se objevili před třemi lety, kdy jsem jich, podle zápisů, zlikvidoval přes 2500. Loni jich padlo za oběť solení už jen něco málo přes 600, ale letos, i přes zimu s velkým množstvím sněhu, se opět snaží o invazi. Dnes se zápis o jejich letošní likvidaci zatím zastavil na čísle 880.
Jeden zvláště drzý se snažil, jakoby v nějakém hororovém filmu, dokonce až o proniknutí do chalupy, snad čekal, že nechám dveře otevřené. Ale byl jsem rychlejší, před špetkou soli nestačil utéci.
Protože v sobotu večer atmosferiky řádily tak, že poslech nebyl možný, ani jsem se neobtěžoval vstávat v neděli před východem slunce, tak jsem se vzbudil až v půl osmé. Později mě to mrzelo, když jsem odpoledne pročítal došlou e-mailovou poštu a dočetl jsem se od Vency, že slyšel nový francouzský 380-HO, na který číhám už řadu měsíců. Ale zkušenosti říkají, že zrovna tento maják jsem třebas vůbec slyšel nemusel, protože třebas jen o 100 km dál jsou už příjmové podmínky úplně jiné.Nakonec jsem přidal ještě třetí obrázek místního motýla. Jeho určení se mi stále nedařilo, až jsem zjistil, že je to tzv. letní forma. Na jaře je oranžový, pak změní barvu na černou a nakonec se z něj vyklube běžný hnědý motýl.

Babočka síťkovaná (Araschnia levana), letní forma