Sedm much jednou ranou

Jako v Rádiu Jerevan - nejednalo se o mouchy, ale o nové majáky a nešlo o jednu ránu, ale o jedinou noc, strávenou na chalupě mimořádně z úterý na středu.
Večer Spectran zase ukazoval poměrně vysokou hladinu šumu po celém majákovém pásmu, což dávalo malou naději na dobrý lov. Přesto se noc ukázala jako výjimečně plodná a opět o sobě daly vědět především majáky z východu, konkrétně z Ruska.
Předcházel jim ale maďarský 358-TO, který jsem nečekal. Před několika dny jej sice jako nový úlovek hlásil Venca, ale nedoufal jsem v jeho zachycení, protože jsem dvakrát tak daleko a tento maják nebývá u nás reportován.
Cíleně jsem přeladil na 405 kHz, kde číhám na řecký a libyjský maják. Nebyly tam, ale ukázaly se nové, a to hned dva najednou – FP (Čerepovec) a NC (Volgograd), ten druhý už ze vzdálenosti 2133 km. Následoval je za chvíli třetí z východu, už jednou slyšený SU-Dikson (3940 km) daleko za polárním kruhem, který se asi u nás vyskytuje častěji, než si myslíme.
Na 317 se pak k ránu na pár okamžiků ukázal STF z Libye (2358 km) a vedle na 316 nepříliš zřetelný unid MUK, uváděný v REU, s ofsetem +410. Žeň této bohaté noci pak uzavřel velmi silný 485-B (Brest) z Běloruska.
Podle výsledků se budu muset snažit více poslouchat ve všední dny, protože o víkendech pravděpodobně řada majáků nepracuje.

Jílovská anakonda slepýšovitá

Když neposlouchám

Před nedávnem jsem si, jako obvykle, na chalupu přivezl už nepostradatelný notebook, otevřel a zapnul - a nic, displej zůstal černý, i když bylo slyšet, že hard disk pracuje. Všechno jsem kontroloval a všiml si, že při pohledu na displej v určitém úhlu je obraz slabě vidět, ale spíš jakoby odleskem. V počítačovém obchodě, kam chodím pro rady, mi sdělili nepotěšující informaci - výpadek podsvětlení displeje, náhradní displej už není dostání a pokud by byl, oprava by stála kolem 10 000 Kč.
Protože firma, zajišťující náhradní díly pro notebooky Compaq, už v Ústí nesídlí a přestěhovala se do Teplic, zavezl jsem notebook tam s tím, zda by se nepokusili o opravu, protože je jinak plně funkční a jsem na něj za 8 let používání zvyklý.
Skutečně se jim to za 3000 Kč podařilo (prošoupaná izolace několika vodičů v kloubu mezi tělem a výklopným víkem s displejem), ale záruka žádná, opakovaným otevíráním a zavíráním displeje může závada opět nastat kdykoli.
Rozhodl jsem se tedy notebook už mezi bytem a chalupou nepřevážet, nechat jej na chalupě a trvale otevřený. Jenže se na něj prášilo (topí se v kamnech) a tak jsem potřeboval vymyslet nějaký elegantní způsob, jak notebook zakrývat, když není v provozu. Kus hadru jsem nepovažoval za vyhovující řešení, protože na otevřeném víku špatně drží a tak jsem vymyslel jakousi speciální tvarovanou krabici na míru, vyrobenou z velké krabice z obchodu. Má sice nevýhodu v neskladnosti po odložení (musí pod stůl), ale zato drží tvar a je poměrně bytelná, takže vydrží.

USB klávesnici také neuklízím a zatím ji přikrývám podlouhlým igelitovým sáčkem. Budu muset na ni také něco vymyslet, i na podložku s myší.
Jinak ani o předposledním zářijovém jsem nevyšel úplně naprázdno, hned v pátek navečer jsem se konečně dočkal nového majáku, na který jsem měl políčeno už několik let, ale stále se nedařilo. Byl jím moldavský 473-CAH a Moldávie byla současně i má nová země s pořadovým číslem 73. V další dva dny už byl poslech opět znemožněn silným atmosférickým rušením od bouřek na jihovýchodní Evropou. Tak snad příště bude lépe.

Nad chalupou vede letecká trasa pro americká zásobovací letadla do Iráku. Přes den létají někdy každých pět minut...

Už to začalo

Co? No přece sezóna majáků! A jak jsem to poznal? Protože navečer se začaly objevovat nové přírůstky z východu, na které jsem čekal přes půl roku.
První zářijový víkend to byl 318,5-KA z Voroněže a pak 135. francouzský 379-EB, opět díky přechodu na ofset 400 Hz.
Následující to bylo ještě lepší, potvrzující, že sezóna opravdu nastává. Hned v pátek 485-HU (Engels, pěkných 2223 km). Ovšem noc na sobotu a sobotní ráno už byly plné bouřek na jihovýchodě, takže poslech jsem vzdal. Ale další večer se pak objevil opět nový 401-AN (Anapa na pobřeží Černého moře) a unid 306-D, který je v seznamu REU uváděn o 1 kHz níže.
Zato v neděli ráno jsem na poslech vyzrál. Nařídil jsem si telefon na buzení v 05.30. Když o půl šesté ozval, zamáčkl jsem zvonění – a usnul. Probudil jsem se až k sedmé a to už bylo na poslech majáků příliš pozdě. Ale neděle mi přesto přinesla na několik hodin plno jiné zábavy, související s poslechem. V sobotu dopoledne totiž konečně přijel traktorista posekat louku, přes kterou táhnu onu 180 metrů dlouhou anténu. V neděli dopoledne, protože bylo slunečné počasí, přijel seno obrátit a co se nestalo nejméně osm let, kdy je tam anténa natažená, se stalo toho dne. Traktorista na anténu zapomněl a zvedl obracečku dřív, než pod anténou podjel. Už letité lanko (PK – vojenský polní kabel) samozřejmě nevydrželo a jeho tah srazil i zadní asi pětimetrovou podpěru a u chalupy mi zlámal laťku, přes kterou lanko vedu kolem krovu k oknu.
Rozhodl jsem se proto uříznout a postavit novou podpěru, ještě vyšší než dosavadní. Vybral jsem si v náletu na okraji lesa mladý rovný štíhlý jasan, ale podcenil jsem své schopnosti a odhad. Když padl, zjistil jsem, že měří dobrých 12 metrů a i po očištění od větví byl tak těžký, že k jeho vytažení po svahu na louku a pak dál na místo bych potřeboval ještě jednoho silného pomocníka a k postavení dva. S těžkým srdcem jsem tedy odspodu odřízl tři metry a dovlekl kmínek na místo. Chvíli jsem s ním zápolil, ale nakonec jsem musel požádat souseda chalupáře, aby mi se vztyčením pomohl. Přetržené místo jsem zauzloval, spojil lustrovou svorkou a spoj obalil známým trvale lepivým a pružným tmelem "medvědí h…". Když jsem spadlé lanko prohlížel po celé délce, zjistil jsem, že zelená PVC izolace už je značně drsná a na mnoha místech popraskaná, takže lze brzy čekat postupné zkorodování. Pokud přežije zimu, bude asi lépe celou anténu vyměnit. Jen jestli ještě vylezu na okraji lesa na statný dub, na kterém je zavěšena.Noc z neděle na pondělí, mezi třetí a čtvrtou, byla nejúrodnější, protože přinesla čtyři nové majáky a potvrdila mi, že "už to opravdu začalo". Nejprve unid 328-ST (-1040, 5.5"), který je v REU uváděn na 329, pak dvojice kazašských 451-BK a KU, vzdálených téměř 3600 km (oba najednou, jejich značky často splývaly a bylo obtížné je rozlišit, jen když byl jeden z nich v úniku) a nakonec slabounký italský 339-PRA. U "BK" šlo o malé jubileum, byl to můj maják č. 2150.