Nejdelší den, nejkratší noc

Tento víkend byl tentokrát "klasický", tj. od pátečního odpoledne do nedělního večera. A stejně jako předtím jsem přišel o mimořádné úlovky na VKV, jak jsem se dověděl z mailové pošty po návratu domů .
Vzhledem k předpovědi chladného a spíše deštivého počasí jsem nepředpokládal výskyt shortskipů a tak jsem se dal do dlouho odkládané úpravy antény Y-9. Z anténní krabice mám směrem dolů vyveden koaxiální konektor pro připojování svodu a ten, ačkoli zajištěn maticí, se neustále povoloval a otáčel, takže hrozilo riziko překroucení vodičů kabelu. Dipól jsem tedy sundal, konektor maticí přitáhl a na spoj nakapal jednosložkový epoxidový lak, který mi zbyl z nátěru podlahy. Lak byl poměrně řídký a předpokládal jsem, že vnikne alespoň do části závitu a rozlije se kolem matice a konektor se už nebude povolovat. Dipól jsem musel nechat do druhého dne ve svěráku ve stejné poloze, v jaké je na anténě, aby lak nevytékal.
Druhý den jsem spoj zkontroloval, zdál se pevný, ale pro jistotu jsem ho znovu zakapal lakem a nechal schnout do nedělního odpoledne. Až před odjezdem jsem dipól namontoval zpět na anténu, kterou mám v "pohotovostním" stavu, tj. kompletně smontovanou, pověšenou v chalupě těsně pod stropem, abych ji nemusel pokaždé pracně sestavovat a rozebírat. Teď bude lak další dva týdny tvrdnout, protože následující víkend jsem na dovolené v Jeseníkách.
Zbýval tedy jen poslech majáků, ale vzhledem k nejkratším nocím roku a četným bouřkám v Evropě nebyla naděje na úspěšný lov. A přece – ani tentokrát jsem nevyšel úplně naprázdno, alespoň jeden se podařilo vydolovat, a to neidentifikovaný 424-SI s cyklem 3,75“, nulový ofset. Jinak šlo o poslech "hlušec", kdy nebylo žádné stopy po těch nejobvyklejších majácích-stálicích, a to ani v hluboké noci, ani k ránu. Ovšem jakápak hluboká noc, když před jedenáctou večer byl na severním obzorem stále ještě světlý pruh oblohy a po třetí už začínal světlat nový jen o kousek dál k východu.

Nejdelší večer v roce nad Sněžníkem - je po desáté...

...a krátce před čtvrtou a dvacet minut poté.

Týden poté

Předchozí delší přestávku jsem si nyní vynahradil prodlouženým pobytem od pátku do úterý. A situace se opět opakovala – když jsem v pátek dopoledne odjížděl, v posledních stažených e-mailech jsem si mohl přečíst o dalších právě probíhajících shortskipech.
Po příjezdu jsem tedy ihned instaloval Y-9, připravil tuner, nasadil sluchátka – a uslyšel už jen doznívající podmínky na dolním konci pásma. Na 87.5 MHz jsem chvilku naslouchal nějaké latinské liturgii, na konci s jakýmsi italským komentářem, který byl po chvíli na několik vteřin přetlačen zřetelnou francouzštinou, ale to bylo ze shortskipů nejen toho dne, ale i celého víkendu vše. Tak jsem se věnoval další revizi pásma s porovnáváním bandscanu a jeho doplňováním o další změny, opět vesměs v souvislosti se změnami programů (např. polského rozhlasu) nebo přejmenováním stanic (na domácí scéně a v Německu) a odpoledne jsem ještě v největším žáru načechral téměř uschlé seno z pokosené plochy mezi kotvením anténní podpěry na louce.
V sobotu nastoupila ohlášená zvlněná studená fronta a i když dopoledne ještě svítilo slunce a bylo dost teplo, odpoledne se zatáhlo, setmělo a jen jsem stačil seno kolem podpěry shrabat na kupu, začalo drobně pršet.
Ani déšť ale pro pravověrného DXera není ztraceným časem. V dílně jsem se konečně dal do výroby kotvicích úvazků pro laminátový teleskopický stožár, který bych chtěl sebou vzít na letošní expedici do zahraničí. Znamenalo to zhotovit na jednom konci silonových prádelních šňůr s PVC izolací oka a ze silnějšího hliníkového plechu uříznout, začistit, provrtat a vypilovat napínací prvky, které se už dlouho osvědčují u kotvení trojnožky pro FM anténu.
Lovu majáků bouřkové počasí nepřeje. V noci se poruch od blesků slévaly v široké pásy šumu, ve kterých se na Spectranu slabší signály ztrácely a k rozpoznání byly identifikace jen těch nejsilnějších. Poslech uchem byl zcela znemožněn. Přesto jsem ani tento víkend nevyšel naprázdno, o sobotní noci jsem si mohl připsat alespoň jeden nový, i když neidentifikovaný (474-WW).
Nedělní dopoledne bylo sice opět slunečno, ale ochladilo se o více než 10 °C. V dílně jsem pokračoval v třídění a úklidu různých kovových profilů a odřezků. Došlo i na hliníkové trubičky různých průměrů z dávno rozebraných televizních antén. Dnes je to surovina velmi ceněná a dobře placená, ale protože trubičky a čtvercové profily ráhen jsou poměrně lehké, není to ani na slušné finanční přilepšení. Loučil jsem se s nimi s jistou nostalgií, kdy jsem za každým průměrem viděl konkrétní anténu, instalovanou před lety na balkoně, ale nyní jsou profily bez využití, přechod nejdříve na vyšší pásma a nyní digitalizace a všeobecně dostupný příjem z družic tyto antény definitivně odsoudily do šrotu.
Zvláště smutně se mi loučilo s precizně udělanou anténou Y-6 na III. TV pásmo, uloženou v neméně precizně zhotovené cestovní krabici - "jak z amerického supermarketu", jak se kdysi obdivně vyjádřil předseda klubu Venca, koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let minulého století věrný člen legendárních expedic.
Podvečer mi pak přinesl nevyřešenou záhadu. Ačkoli jsem na FM pásmu nepozoroval žádné mimořádné šíření, na 97.1 MHz jsem v dlouhých únicích slyšel angličtinu. Signál přicházel po dobu asi jedné a půl hodiny vždy jen na několik vteřin v překvapivě dobré kvalitě, program se skládal z pop music a reklam, ale identifikace se nepodařila. Snažil jsem se alespoň z reklam pochytit nějaké konkrétní město nebo místo, ale byly příliš všeobecné a navíc zapracoval dokonale i zákon schválnosti, kdy v celou půlhodinu a hodinu se signál vždycky dostal do dlouhého úniku. Až ke konci, kdy signál slábnul, těsně před sedmou večer, se mi zdálo, že angličtina byla vystřídána nějakým severským jazykem a zaslechl jsem cosi jako "Danske". Možná to opravdu bylo po 30 letech opět Dánsko, anténa byla tímto směrem natočena.

Rozkvetlé azalky, zcela nahoře pak vlčí máky u chalupy

Po měsíční přestávce

Vleklé nachlazení a pak dvoutýdenní mimořádně deštivé a zejména chladné počasí nakonec znamenaly měsíční výpadek v pobytu na mém poslechovém QTH. Metrová tráva, jak se dočtete dále a další úkoly příliš sezení u přijímačů nepřály, ale úplně bez úspěchu to také nebylo.
Píši záměrně "u přijímačů", protože kromě obvyklého Icom R75 jsem po roce opět z šuplíku vytáhl upravený tuner Sony a postavil na trojnožku skládací Y-9 a těšil se, že po dojmem čerstvého hlášení o řádění skortskipů nad střední Evropou zaznamenám nové přírůstky do svého bandscanu vrstvy Es. To ale nebylo všechno, vezl jsem sebou i další přijímače našeho člena Oty, také z Ústí n.L., který mi zapůjčil Etón E1 a E5 k porovnání s mými Sony ICF-2010 a E5.
Nejprve k testu přijímačů. Nepříliš důkladným srovnáním na několika náhodně zvolených slabších stanicích na středních a krátkých vlnách jsem došel k závěru, že vlastně porovnávám neporovnatelné. Svůj přijímač mám totiž osazen užšími a ostřejšími AM filtry od firmy Kiwa z Kalifornie, modul filtrů má navíc vestavěn zesilovač, který má kompenzovat jejich útlum. Proto se u přijímače Sony jevila na všech AM pásmech selektivita jasně lepší, na druhé straně se mi ale zdálo, že E1 je o něco citlivější a signály se mi zdály čistší, nejspíš proto, že E1 má kvalitnější reproduktor, tedy lepší přednes. Ve spojení s kvalitním preselektorem je to ale určitě přijímač vhodný i pro vážnější DXing.
Na FM pásmu jsem také nemohl provést žádné objektivnější porovnání, protože v přijímači Sony mám osazeny filtry 2 x 110 kHz, kdežto v E1 jsou zřejmě obvyklé filtry 280 kHz kvůli co nejkvalitnějšímu příjmu. Přesto se mi zdálo, že proti Sony je E1 i na FM o něco citlivější a po výměně filtrů za 2 x 110 kHz nebo ještě lépe 110 + 80 kHz by to byl výborný přijímač.
Můj dojem je, že při porovnání Etónu E1 s přijímačem Sony ICF-2010 (resp. 2001) s původním osazením by E1 asi vyšel téměř po všech stránkách jako mírný vítěz. Inu, čtvrt století technologického pokroku by mělo být znát.
Porovnání obou E5 vyznělo nerozhodně. Otovi se zdálo, že jeho přijímač není moc citlivý, tak chtěl porovnat dva stejné kusy. Nepozoroval jsem žádné podstatné rozdíly ani na SV, ani na několika KV pásmech, ani na VKV. Sice se mi zdálo, že v některých případech je můj přijímač opravdu nepatrně lepší, ale možná to bylo pod dojmem toho, že druhý přijímač by měl být mírně "tupější".
První ráno toho-to posunutého víkendu (sobota-pondělí) bylo ještě ve znamení čistého nebe a úžasných svítání, která pozorovat je někdy atraktivnější než poslech exotických stanic a která se mi nikdy neokoukají. Doba kolem letního slunovratu (spíš by se mělo říci sluno-odchodu, vždyť za dva týdny se dny zase začnou krátit, aniž bychom si užili slunce a tepla) opravdu lovu majáků na DV nepřeje, nejkratší noci v roce jsou plné atmosférických poruch a šumu. Přesto jsem v pondělí neodjížděl s prázdnou, podařilo se mi uslyšet blízký, ale relativně vzácný maják 423-NT (Lask, POL). Kromě toho jsem opět slyšel vrtnou plošinu 414-STA, kterou jsem poprvé zaznamenal jako nový úlovek při svém posledním sezení u přijímače 9.5., tedy před měsícem. Zřejmě ji teď budu slýchat, jak to bývá, už pravidelně.
Ani na VKV jsem nevyšel naprázdno. Sice zákon schválnosti zapracoval, takže po skortskipech nebylo ani památky, ale přesto jsem do bandscanu připsal pět nových řádek. Nebyly to žádné úžasné úlovky, vše bylo dílem změn na pásmu, kde přibyly v posledních měsících nové vysílače, ale i takové potěší.
Příprava na VKV sezónu ovšem také obnáší hodiny příprav, protože je třeba stáhnout aktuální seznamy stanic z okolních zemí (u mne z Německa a Polska) a také ze zemí jižní Evropy a severní Afriky a upravit si je do jednodušší "příruční" podoby, protože není nic tak frustrujícího, jako slyšet stanici a nevědět, která to je.
V noci z neděle na pondělí vydatně zapršelo a tak se mi otevřel zase jiný pohled, jak z deštných pralesů Konga (viz předchozí příspěvek), který už také dobře znám. Než se ale úplně rozednilo, vzpomněl jsem si na další test, který jsem chtěl tento víkend uskutečnit, a to zkusit použít přijímač Etón E5 ve spojení s notebookem pro usnadnění lovu majáků na dovolené v zahraničí. Vynikající vizualizační program Spectran je velmi dobrým pomocníkem k tomu, aby se v dané situaci vytěžilo z příjmu maximum. Lidské ucho je ve srovnání s takovou technikou nedokonalé a notebook se do velkého cestovního kufru vždycky vejde.
Jenže ouha – ukázalo se, že v tomto spojení to nefunguje. Přijímač byl od notebooku silně zarušen až do vzdálenosti skoro jednoho metru tak, že majáky nebylo prakticky vůbec možné přijímat a Spectran ukazoval jednolitý pruh silného šumu. Zřejmě to bylo způsobeno plastovou skříňkou přijímače a možná i absencí uzemnění. Při delším propojení by tento problém bylo asi možné odstranit, ale mít přijímač na jedné straně místnosti a notebook na druhé a sledovat dalekohledem displej notebooku by asi nebyl dobrý způsob lovu majáků.

Že k nutným činnostem DXera patří i kosení trávy, dokládá další obrázek. Za chalupou na louce, přes kterou táhnu svou dlouhodrátovou anténu, po nekonečných deštích vyrostla krásná hustá tráva až do pasu. Jenže uprostřed louky mám anténní podpěru, ukotvenou třemi lanky, a tento trojúhelník musím občas posekat kosou. Kdyby si totiž nájemce louky vzpomněl celou plochu pokosit sekačkou taženou za traktorem, snadno by se mohlo stát, že by lištou zavadil o tenká kotevní lanka, která ve vysoké trávě nejsou vidět, stožár by spadl a anténa by se mohla přetrhnout, jak se stalo už loni. Proto mám u kotevních kolíků ještě zatlučeny silnější metrové kůly, označující místa kotvení, aby se jim traktorista vyhnul. Posekání trávy kosou v předstihu celou plochu mezi kůly pěkně zviditelní a traktorista mě zase pochválí za vzornou spolupráci.